+1 bodů
225 zobrazení
v kategorii Příběhy ze života

Ahoj, chtěla bych se svěřit se svým už dlouhodobějším trápením. Nevím přesně čím začít, je toho hodně... Prožila jsem dost složité dětství plné šikany- na 1. stupni základní školy jsem byla šikanovaná protože jsem byla nejmenší a dost 'dětská', na druhém kvůli tiché povaze a netradičním koníčkům, jinému typu hudby, nezájmu o módu a vlastně jsem si s nikým krom učitelů neměla co říct. A teď, když jsem skončila prvák na střední (učňák-kadeřnice), kterou nesnáším snad ze všeho nejvíc (hlavně praxi- nedělá mi problém učit se látku, na druhém pololetí jsem měla dvě trojky-z tělocviku a praxe.) mi připadá, že je to pořád stejné. Nikdy si s nikým nesednu do noty, i když se snažím. Pro všechny jsem ta 'trapná slušňačka'. Ale já nestojím o to, být jako oni. 
A teď, v létě, kdy bych si vlastně měla užívat, mě začala trápit další věc- sžíravá nuda a to, že se pomalu ale jistě měním v úplně jiného člověka. Neudržím dlouho pozornost, nebo uprostřed něčí řeči prostě 'vypnu' a nevnímám. Nedělám to schválně, 'spustí' se to automaticky, takže našim už připadám jako ****, zvlášť, když nic nepochopím a všechno se mi musí X-krát vysvětlovat (stejně se většinou pro jistotu ještě zeptám). I já sama, když něco dělám (například kreslím), úplně zapomínám na to, co mám vlastně v plánu za další tah, případně celý den zabíjím rádoby filozofickými úvahami o všem možném i nemožném, nebo se utápím ve své fantazii.
Mám poslední dobou také velké problémy s usínáním (večer, ani po druhé v noci, nejsem unavená, nebo mě trápí téměř živé noční můry, a ráno nemůžu vstávat ani kolem jedenácté, bývám nevrlá a mrzutá), což se mi taky dříve nestávalo. Mými jedinými koníčky, jestli se to tak dá říct, jsou snění s otevřenýma očima, kreslení, nebo uvažování nad různými povídkami, které ale z nějakého důvodu nikdy nenapíšu, případně poslech hudby (Phil Collins, Heather Dale, Skillet, Woodkid, a několik dalších, vesměs mě ale přitahuje smutná a depresivní hudba, ve které se vidím, má příběh, nebo ve mně podněcuje představy nějakého imaginárního dobrodružství imaginárních postav...)
Vůbec nevím, co to se mnou je. Jestli jen pubertální splíny trošku jinak, nebo se mnou a mojí psychikou skutečně není něco v pořádku. 
Ubíjí mě to a nemám skoro nikoho, komu bych se mohla svěřit...měla bych teď ve svém věku řešit a dělat úplně jiné věci, ale stejně je nedělám, nemůžu, nejde to. 'Puberťácký' svět mě nebaví a nepřitahuje...ani vzrušení ze zakázaného a to, co dělá teenagera teenagerem...

Ahoj, nevim kolik ti je, mne je 17 a prozivam podobne veci, jsem hodne ticha mam jen malo pratel s nikym jinym moc nevychazim ..... zacalo tobtim ze se mi zboril  vztahktery vubec nebyl vazny ale srazil me na dno,  kaslala jsem na skolu, mela jsem hodne velke deprese... Velké!... ale dokazala jsem se ovladnout ale od te doby jsem jina.... taky jako ty unikam do sve fantazie.... nemohu moc spat a vseho se bojim... me fantazie... tmy.... nedokazu udrzet pozornost zapominam, rodice mi moc pozornosti tak se uzaviram do sebe.... posloucham prevazne smutnou hudbu.. piano...myslim ze to neni normalni ze utikame do fantazie a uzavirame se pred svetem.... nedokazu z toho uteci....  a doufam ze tohle mé "já" zmizí... a tobe se to urcite taky podaří ;) :/

Prosím, přihlaště se nebo registrujte se pro vložení reakce k tématu.

2 reakce

0 bodů

Ahoj v polovině věcí se podobáme a rozhodně nejsi vadná jen si myslím že jsi ještě nepotkala ty pravé přátele...Já sama jsem si myslela že je nikdy nenajdu a nakonec jsem je měla přímo celou dobu u sebe...Někdy jsou to přátelé,které by jsi ani nečekala že jsi můžete rozumět a někdy to jsou úplně stejné typy.Pravým přátelům nebude vadit že ráda posloucháš smutné písničky nebo jsi tichá... Budou tě mít radí takovou jaká jsi. smiley





Související témata

0 bodů
1 reakce 201 zobrazení
0 bodů
2 odpovědí 307 zobrazení
0 bodů
2 odpovědí 220 zobrazení
+1 bodů
3 odpovědí 204 zobrazení
0 bodů
1 reakce 261 zobrazení
0 bodů
2 odpovědí 275 zobrazení
...