Hmm, to znám. Já si myslím, že je to určitým přetížením organismu - psychické přetížení. Je příliš mnoho věcí, které musíte řešit a tak je řešíte nahlas. Občas se přistihnu, že řeším věci, které mě štvou a přitom vím, že je nemohu ovlivnit. U mě je to předzvěst jakéhosi vyhoření, které jsem už jednou zažil. Ani se mi nechtělo ráno vstávat z postele. Nakonec souhrou náhod se všechno během roku, kdy jsem zcela změnil životní hodnoty, změnilo. Přestal jsem pracovat, protože z největší části se jednalo o pracovní stresy. Měl jsem výhodu, finančně jsem si to mohl dovolit. Po roce se chuť do práce zase vrátila. Teď to bude deset let, dalších deset let ve dne v noci na telefonu, ve dne v noci v pohotovosti. Dnes už mám výhodu, všechny splátky a firemní závazky jsou zaplaceny a tak to beru trochu s nadhledem. A taky jsem starší a začínám mít jiné životní hodnoty.
Jak to píše MOWLA, musíš - ne že měl bys, ale musíš "zmáčknout Reset", jinak se svět začne měnit, nic Tě nebude bavit, všechno Tě bude sr.t. U mě to funguje perfektně jen na dovolené. Už jsem měl asi 5 nebo šest (týdenních) za posledních dvacet let. Odletím (nejraději na Kanáry) a nenosím tam s sebou mobil. To je taková paráda, že bych tam byl nejraději pořád. Ale nemusí to být Kanáry, stačí třeba jen Prachovské skály a bez mobilu.