Zajištění daně z příjmů v České republice přichází do úvahy pouze u poplatníků (tedy příjemců příjmů), kteří jsou daňovými nerezidenty České republiky. Proto si alespoň stručně připomeňme, jak se takový subjekt pozná. Problematika určení daňové rezidence je poměrně obsáhlá, ale jelikož nejde o jádro našeho zkoumání, omezíme se na základní (obecná) pravidla. Někoho možná překvapí, že poplatníky českých daní z příjmů jsou úplně všechny fyzické a právnické osoby, a to bez výjimky, ať už jde o souseda odvedle anebo o „křováka“ z buše neznajícího ani Evropu. Stačí nahlédnout do § 2 odst. 1 a § 17 odst. 1 ZDP. Být poplatníkem ještě samo o sobě neznamená mít jakékoli povinnosti podle ZDP. Ty mohou vzniknout až nastolením věcných podmínek, zejména s existencí příjmu z Česka. Poplatník je tudíž toliko právní subjekt (jakýkoli), u něhož potenciálně může nastat daňová povinnost v Česku.
Definice rezidenta versus nerezidenta, resp. kritéria tzv. daňového domicilu obecně stanovuje ZDP (viz dále). V případě rezidentů z tzv. smluvních států, s nimiž má Česká republika sjednánu Smlouvu o zamezení dvojího zdanění (dále také jen „Smlouva“), je v rámci této národní úpravy určující vymezení rezidentství v příslušné Smlouvě.
http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d3715v5046-zajisteni-dane/
