Takhle jsem si jednou vzdychla před mými mladými, že moje představivost končí u liščího ocasu a ebenové tyče. Bylo mi řečeno, ať to neřeřím, že všichni mladí to také nechápou a dohromady se nám všem říká uživatelé. (giggle) Asi je to větší pravda, než si připouštím. Také se nestarám, jak fungují buňky třeba v zelenině a klidně ji, bez pochopení podstaty, jím. (think) A tak můj pc dostal jméno a stal se členem rodiny. Někdy se mu omlouvám, někdy mu nadávám, někdy ho prosím. A věřím, že se mi snaží vyhovět, když s ním tak hezky zacházím. (nod) Škoda, že se nedožiju toho, jak na něco budou čučet moji mladí. Přesně s takovou úctou a obdivem, jako my dnes čučíme my.
