Nějak mi to nesedí... uvažme neměnnou hustotu deště za nějakou jednotku času na nějakou plochu, teda tělo člověka.
Je možné říci, že když stojím na místě, hustota deště ani plocha těla se nemění, mění se jen čas, teda čím déle budu na dešti, tím více vody přijmu...
když půjdu, hustota deště se nezmění, ale při chůzi jsem trochu předkloněný, přibyde sice plocha zad, ale ubyde plocha hrudníku a břicha, mění se opět jen čas, teda čím déle budu na dešti, tím více vody přijmu...
když poběžím, hustota deště se nezmění, při běhu jsem opět předkloněný, přibyde plocha zad, ale ubyde plocha hrudníku a břicha, mění se jen čas, teda čím déle budu na dešti, tím více vody přijmu..
a teď úvahy: běhat mezi kapkami, to je nemožné...
- když běžím, sice jedněm kapkám uteču, ale druhé kapky doběhnu... hustota je neměnná, příjmu stejné množství vody... nebo
- při běhu za stejný čas protnu - chytím více kapek na větší ploše prostoru a potom jsem více mokrý...
Dalo by se také říci, že hlavní roli hraje čas, po který jsem na dešti. Čím dříve doběhnu pod střechu, tím méně zmoknu.
Tak nevím... Nikdy jsem nad tím z tohto pohledu nepřemýšlel, je to zajímavé.
Bylo by vhodné to tvrzení, že je to dokázáno, nějakým způsobem dokázat... Připadá mi to jako JPP, jedna paní povídala... kdo to dokázal, na základě čeho? Bylo by dobré vědět, proč to tak je, ne jen že to tak je...
MOHL/A BY TO renda DOPLNIT?
