Já si myslím, že dovedeme sami sebe velice překvapit. Že se zas až tak dobře neznáme. Klasik, řekl: Kdybychom potkali sami sebe, musel by být někdo, kdo by nás představil. :^) Také jsem tak špatně nesla, když mi umřela hodná sousedka na patře. Ještě dnes mám pocit, že ji někde vidím. :( A úplně jsem se sesypala, a to já jsem hodně velký tvrďák, když mi zemřela patnáctiletá fenečka, která se mnou byla čtvrtinu mého života. Po čtrnácti dnech jsem nemohla zastavit slzy. Ve dne i v noci. Naprosto jsem se nemohla zvládnout. Až příchodem nového štěněte.
