Každé normální dítě má po rodičích smutnit. Záleží na tom, jak je dítě staré. Budu předpokládat, že 3 roky. Celý život s dítětem rodiče byli. Každou minutou tu pro něho byli. Zvláště velmi pečliví, kteří dítě měli stále na očích. A navíc, když dítě nechodilo do herničky, na písek a do kolektivu dětí, aniž by maminka u něho neseděla a pečlivě ho nehlídala. Pak najednou, ho rodiče dají pryč. Do cizího prostředí, k cizím ženským, kterým se má říkat učitelka. Všecko je naprosto cizí a dítě vstup do školky vezme jako odmítnití rodiči, odložení. Trvá nějakou dobu, než si dítě uvědomí, že se o odložení nejedná, ža vždycky pro něho příjdou. Pozná, seznámí se s učitelkami a přijme je. Totéž s kolektivem dětí. Jakmile dítě na školku bylo připravováno kolektivem cizích dětí v herničkách a na pískovišti, pak vstup do školky je mnohem snadnější. Smutnění je mnohem kratší dobu. Smutní normální děti. Jen autistům je to lhostejné. (finger) Teď, jestliže máte práci a dítě do školky prostě musí se už nedá dělat nic, jen dobu "přijímání" přežít a pro dítě chodit co nejdříve.
http://www.czporadna.cz/?qa=3845/nastup-do-skolky-dite-nechce-a-breci&show=3845#q3845
