Vyhodit, pokud to nikdo nechce teď hned.
Je to asi člověčí vlastnost (možná dobrá vlastnost) nevyhazovat věci, jenomže se pak z úložných prostor stává skladiště. Znám to naprosto přesně.
Mám VĚC, kterou nepotřebuji, ale tak nějak je mi líto ji vyhodit.
Nechám si ji (co kdyby se někomu hodila) a kamsi položím.
Ať hledám co hledám, vždycky narazím jen na tu uloženou VĚC. Začínám ji nenávidět, furt se mi plete do cesty.
Roky ji nepotřebuji, ale ona se mi furt plete do cesty.
Přijde rozhodnutí VYHODIT ať mám klid.
Vyhazuji s radostí, že už o ni nebudu zakopávat.
...
Druhý den po vyhození přichází od kamaráda požadavek "prosím Tě nemáš náhodou tu VĚC ???"
Pokud to není požadavek od kamaráda, zjištuji nejdéle do jednoho týdne, že tu VĚC potřebuji JÁ.
....
Jdu si VĚC koupit a jedu domů s pocitem, že konečně práci dokončím. Než dojedu domů, napadne mě jednodušší řešení, kdy VĚC vůbec nebudu potřebovat.
VĚC uložím do regálu, je přeci nová (sice jsem ji nepoužil), ale mohla by se někdy někomu hodit, že.
...
kolotoč začíná nanovo, hledám něco a nalézám VĚC. Začíná mi překážet, ale je nová. Počkám rok dva a pak ji vyhodím .... nebo ne.
