Když jsem byl vojákem-základákem-sloužil jsem jako kuchař v kuchyni. Při cvičení mi byla přidělena VSka se skříní na korbě a v ní polní kuchyně na naftu. Jednoho krásného dne, brzy ráno, vojáci teprve vstávali a já jsem měl připravenou snídaní, krom jiného volsá oka. Blížil se výdej, bylo třeba pokrm přihřít, Natlakoval jsem naftu , nalil na pánvičku pod hořáky a zapálil.Nafta se zprvu pomalu rozhořívala, ale když dostala teplotu ohen byl najednou všude.Prolétl jsem snad v poslední vteřině z pracovního prostoru, úzkou uličkou kolem plamenů ven.Co vám budu povídat, Díky hasícím přístrojům-fungoval každý třetí-se podařílo zachránit pouze auto, z bedny se vším proviantem a mými věcmi nezbylo nic, tedy jen dvě podrážky z kanad ve tvaru luku. Já zůstal na cvičení jen v kuchařské uniformě.Čekal jsem postih, ovšem na vojně to chodilo jinak, byl jsem povýšen, nebot vše tam bylo proti předpisům.Tak, i když mlád, jsem se podruhé narodil.