Já asi všechny naštvu, ale s tímhle tím mám své zkušenosti. Vaše tchýně není zbavená svéprávnosti a je to její život, její ruka, její rozhodnutí. Slova: Mamko, měla bys, mamko řekni si, mamko. . . blablabla! Nemá cenu říkat, že třeba něco potřebuji, ale mladí jsou v zápřahu a já nechci, aby pro mě jezdili, někam mě vodili, něco pro mě zařizovali něco mi doporučovali, zařídím a vyřídím si to sama cestou nejmenšího odporu. Jsem ráda nezávislou, jako vaše tchýně. Vaše tchýně v tom kličkuje a snaží se vás nedotknout. To já jsem byla mnohem razantnější. Mladí si na to zvykli a berou mě takhle. A vědí, že až budu potřebovat, řeknu si. Omlouvám se za přílišnou otevřenost, skoro neomalenost, ale tchýni více poslouchejte, co chce ona a co si přeje. Nenuťte ji svoje myšlení, svoje postupy, svá řešení, byť by byly míněny sebelépe. Cesta do pekel je lemována dobrými úmysly. Nechejte ji žít podle jejich představ! To, že je stará, ještě neznamená, že ji někdo bude řídit její život. A buďte ráda, že vás s každou prkotinou neotravuje.