Se slony zkušenost nemám, ale v cihlovém družstevním domě, v bytě pode mnou, bydlí rodina tasmánských čertů. Mají černé vlasy a černé oči a 6 dětí, ve věku 5-14 let. 4 z nich jsou postižené, jedno v současné době je v psychiatrické léčebně, dvě jsou na zvláštní školu. Holka ze 3 třídy zvl.školy neumí ještě číst. (giggle) Ale mám štěstí, nepijí, nehádají se, neopíjejí se, nechodí k nim rodina z celé Evropy na návštěvu. Rodiče se dobře starají, děti jsou čisté, doma chodí nahé, protože hodně topí a prádlo se musí prát. Má to své výhody. Nafasovali od státu auto, berou platby na benzin. Nikdo nemá řidičák, tak auto stojí. Nákupy z Kaufu vozí taxíkem.(giggle) Pán pronesl památnou větu: Já bych šel robit. Ale nemožu. Kdo by se staral o moju ženu a o moje děcka. No?!
Vlastně jsem nenapsala, že celá rodina působí jako pelech tasmánských čertů. Jenže ty zvuky, které vydávají, jsou v neuvěřitelně sprostých a hlasitých nadávkách. Šílené!