Já neumím poslouchat. Sotva si někdo začne stěžovat, tak ihned začnu hledat řešení. Už jsem ale pokročila. Už jsem pochopila, že kdo nechce, hledá důvody a zahrne mě jimi. Jen ten, kdo chce, hledá způsoby. (happy) Neuměla jsem, ale naučila jsem se vydávat "chápavé zvuky". Takové to? Jo? Fakt? Skutečně? Nepovídej? A to i v situacích, které i vyžadují pochopení. Mladá mi říká: "Mami, co ti to dítě chtělo?" Nevím. "Ale ty ses tvářila, že mu rozumíš." No jo, ale koukej, jak je spokojené. Potřebovalo jen vyslechnout, ne pochopit. (giggle) A tak to je i s dospělými.
Ahááá, otázka zněla, co se naučíš. Mám pocit, že co potřebuji, to umím. A co budu potřebovat, naučím se to, nebo najdu jiné řešení. Tak jako potřebuji jen to, co mám.
