Ano, pamatuji si to velmi živě. v r. 1966 jsem dostala umístěnku jako ředitelka mateřské školy v pohraničí, spolu se spolužačkou, protože každá z toho místa zdrala velice rychle. 40 dětí od 2-7 let, 600 kč základní plat, 150 ředitelský příplatek, 100 pohraniční příplatek. Jednotřídní školka z bývalé hospody s mokrými zdmi, kde se muselo topit i v létě. Jídlo vozili ze školní družiny ve várnicích, jedna stará paní jako uklízečka. Hračky z první republiky, pomůcky veškeré žádné. Přes silnici ubytování v domku s chodbou středem a čtyřmi místnostmi po stranách a pátá v podkroví. S postelí, skříní, stolem a dvěma židlemi, v koutě kamna zn. Petra. Bez vody, suchá latrína ve sklepě. Tam nás bydlelo 5 kantorů. 3 ze základky a my 2 ze školky. Nádraží 4 km daleko, tak jsme všichni jezdili domů stopem. Sněhu po zadek! |( Tam, na tom místě, v té době, věta: Co tě nezabije, to tě posílí, byla pravdou.