Pamatujete si na svůj první den v zaměstnání?

Question

Já do svého prvního zaměstnání jela do 100 km vzdáleného neznámého města, nevěděla jsem vůbec co mne čeká a dokonce ani kde budu spát. Celkem dobře to dopadlo, ale vydržela jsem jen tři měsíce, protože mi tam bylo smutno. Do všech dalších zaměstnání jsem ale šla opět na riziko a rovnýma nohama skokem do neznáma. Moc špatný skokan jsem ale zas nebyla :)

Answer 1

Ano, pamatuji si to velmi živě. v r. 1966 jsem dostala umístěnku jako ředitelka mateřské školy v pohraničí, spolu se spolužačkou, protože každá z toho místa zdrala velice rychle. 40 dětí od 2-7 let, 600 kč základní plat, 150 ředitelský příplatek, 100 pohraniční příplatek. Jednotřídní školka z bývalé hospody s mokrými zdmi, kde se muselo topit i v létě. Jídlo vozili ze školní družiny ve várnicích, jedna stará paní jako uklízečka. Hračky z první republiky, pomůcky veškeré žádné. Přes silnici ubytování v domku s chodbou středem a čtyřmi místnostmi po stranách a pátá v podkroví. S postelí, skříní, stolem a dvěma židlemi, v koutě kamna zn. Petra. Bez vody, suchá latrína ve sklepě. Tam nás bydlelo 5 kantorů. 3 ze základky a my 2 ze školky. Nádraží 4 km daleko, tak jsme všichni jezdili domů stopem. Sněhu po zadek! |( Tam, na tom místě, v té době, věta: Co tě nezabije, to tě posílí, byla pravdou.

Answer 2

Tak nějak matně. Přišel jsem z vojny a vůbec netušil, co budu dělat. Už ani nevím jakou souhrou náhod jsem získal místo, o kterém jsem věděl, že mě nebude bavit. (zásobovač ČKD polovodiče, Praha Pankrác). Můj nástupní plat byl necelá tisícovka a vypracoval jsem se až na 1156,- Kčs. Po půl roce jsem utekl a našel si místo, kde jsem v roce 78 bral 3500 až 6000,-. Nevěděl jsem co s penězi. Druhá práce mě bavila už jen kvůli příjmu.

Comments

no,to jsi se měl,já v té době brala 1500Kčs a to jsem si myslela,co neberu(highfive)

Answer 3

Tak to byla peripetie. HA! Mému prvnímu zaměstnání předcházely tři měsíce pohovorů prostřídané čekáním; schvalovali to až kdesi v Californii. Ranní cesta byla dobrodružná, myšlenkama vysoko v oblacích jsem při vystupování zapomněla nohu mezi dvřmi metra a nástupištěm. Udělalo to rup, ale nijak zvlášť nebolelo, takže "to rozchodím". V práci okay, vyfasovala jsem telefon, podepsala pár formulářů a pak mě posadili ke stolu, zatímco ajtíci nastavovali mé přidělené PC. Kolem poledne koukám, nemůžu se postavit a kotník mám jak balon. Pak už to šlo rychle: sanitka, rentgen, pár šmiků na sále a po čtyřech dnech slušivá sádra s kopýtkem. Po dvou měsících jsem si to zopakovala, ale už jsem pozorně sledovala kam a jak šlapu. No a jsem tu 14 let. :)

Answer 4

Ještě jsem si připomněla nástup do svého posledního zaměstnání. Po několika letech v jiném oboru jsem se vracela do železářství a majitel mne dal na tři měsíce na jednu prodejnu, abych pochytala co je v oboru nového. Pak najednou zavolal, že mám být v 17 hod. na jiné prodejně, kterou převezmu inventurou jako vedoucí, jenže já měla na ten den objednané sklenáře na přesklení dveří a hned na další den lakýrníka. Snažila jsem se sklenáře dohnat dřív, jenže to nějak popletli a přišli přesně v okamžiku, kdy už jsem musela odejít. Musela jsem to risknout, nechala jsem je doma samotné s tím, že mi pak klíče hodí do schránky. Byla to honička, ale všechno se stihlo včas :)
P.S. Kdyby mne nezradilo zdravíčko, byla bych tam možná dodnes.

Comments

Tak to máš tedy odvahu :) Nevím, jestli bych takhle nechala někoho neznámého v bytě samotného, i když před lety ještě svět tak zkažený nebyl. Doma žádnou velkou hotovost nemám a kreditky nosím sebou. Ale představa, že mi někdo prolejzá zásuvky s prádlem mě děsí.

---

boli časy, keď jestvovala "stavovská česť", remeselník urobil zadanú prácu, zobral peniaze za vykonanú prácu a nič iné ho nezaujímalo, žiadne šuplíky a iné tajomstvá a dôvernosti.
I keď na druhej strane... s manželom sme sa práve takto zoznámili. Ale to je už iná kapitola (h)

---

Myslím, že i dnes takoví řemeslníci jsou, jak píše Led, ta stavovská část ještě existuje. Skutečně nepříjemný zážitek jsem měla pár let na to, když jsem si do bytu vzala podnájemníka. Vycházeli jsme spolu celkem normálně i když jsem z něj moc nadšená nebyla a najednou mi zavolal do práce, že se odstěhoval a klíče hodil do schránky. Ráno mi nic neřekl, takže jsem jela domů s pocitem hrůzy, že mne vystěhoval taky. Nic se sice nestalo, ale byl to pro mne takový šok, že jsem se z toho úplně sesypala a pak právě začaly ty zdravotní problémy (envy)

Answer 5

Velmi dobře,ač je to už nějaký pátek.Chtěla jsem okamžitě ukončit svůj učební obor,protože jsem se tam necítila dobře,bylo to samé,přines,podej,odnes,brečela jsem jak želva.(fubar)Po několika měsících se vše v dobré obrátilo byla jsem tam šťastná a spokojená až do odchodu na MD.

Answer 6

Kdo by si nevzpomínal na svojí první cestu do práce. :) Jenže na té mé nic vyjímečného nebylo.
Po ukončení studia jsem si našla práci brzo a blízko domu. Snad jen, že jsem měla veliké štěstí na hodného a moudrého šéfa, který mi v krátké době a velmi ohleduplně ukázal, že vystudovat a chodit s hlavou v oblacích (všechno vím, všechno znám :) ) je k ničemu, praxe a život že je o něčem jiném. :)
Sice jsem po mateřské ještě spadla dolů a musela v pekárně mlátit do počítače kolik který obchod objednal rohlíků a kolik který řidič ujel km, ale naštěstí jen krátce. Brzo jsem se vrátila ke svému oboru který mne baví a osamostatnila se. Co dělám dělám ráda. :)

Comments

Všechno vidím, taky zkoušíš změnit nick? :D

---

Sůwičko, řekni, proč tohle dělá? Proč mění nick? Stydí se za své názory, schizofrenie, je blbá a nepamatuje si svůj nick? Proč to? Chci vědět, nechci umřít úplně blbá!

---

Inko, já myslím, že je jen zvědavá. Já to taky jednou na chvilinku zkusila a hned mne někdo odhalil :D

---

Sůva musí vidět všechno, je to moudrý pták :)

---

A děkuji vám dámy za lichotky :D Já vážně myslela že tady se člověk může i pobavit :D

---

Inko, doufám že už se nezlobíš, opravdu jsem jen chtěla vyzkoušet co to udělá s programem. :) Kdybych se snad styděla za něco co jsem tady napsala, máme přece možnost opravit si to, nebo skrýt. A to je tady právě skvělé, ta možnost všude není. Avatar se změnil všude okamžitě, přezdívka skoro všude, ale v některých záznamech zůstala nezměněná. Když jsem se sem později vrátila, už byla přezdívka opravená všude. Stejně ale nemůžu s jistotou říct jestli to programu tak dlouho trvalo, nebo jestli zapracoval některý z našich kouzelníků, kteří program tvoří.

---

To byla určitě záležitost programu, protože z "kouzelníků" jsem tu byla pouze já. Brala jsem to jako fór a taky jsem čekala k čemu se dobereš :D

---

a já u tojo zase nebyl zkrzevá to blbé připojení,to mi zase něco ušlo...

---

Má trochu zpoždění, právě jsem se přihlásila a to byla doba než přibyl další čech. :-)

Answer 7

Tých prvých dní bolo viac, ale všetky mali jedno spoločné...
Pracujem v profesii, kde každý pozná každého, takže to vlastne ani neboli prvé dni, ale plynulé nenápadné prechody.
Ale o jednom "prvom dni" ktorý bol trochu iný tu môžem povedať. Chodila som tam ešte predtým, vždy v rôznych profesiách, že priamo nezúčastnený na mojej robote nikdy nevedel, ako čo tam v tom momente vlastne robím. Až sa tamojší riaditeľ rozhodol ma tam rovno zamestnať. V ponuke mi to zdôvodnil tým, že konečne bude vedieť, v akej profesii a funkcii sa tam pohybujem. (rofl)

Comments

Ba ne, ten úplně první den v zaměstnání byl jenom jeden :)

---

Ten úplne prvý deň v prvej práci bol len akýmsi automatickým pokračovaním štúdijnej praxe. Spoznala som to až pri podpise pracovnej zmluvy.

---

Pak byl jistě první den studijní praxe, ne? Nejspíš to bylo trochu jiné než u prvního zaměstnání, ale i tak to musel být takový krok do neznáma :)

---

Ano, bolo to úplne iné, odlišné od mojich pôvodných záujmov. Ale mala som výborných učteľov, ktorí nás dokázali zaujať. Jeden zo spôsobov bolo napríklad, že zadali tému, stručne vysvetlili a kedže sme veľakrát nemali učebnice, "vysomáriť z toho a naučiť sa" sme sa museli sami. To prirodzene ešte nebol internet, tak sme obehávali rôzne antikvariáty, hľadali v tlači, u známych. Na druhej strane to bola otázka našej "studentskej cti", dokázať, že nie sme béčka a urobili dobre, že z konkurzu vybrali práve nás. V tej dobe v celej republike nás bolo len 8. Potom neskôr prišli ďalší, ale my sme boli tí priekopníci, tí prví.

---

To byla určitě ta nejlepší příprava pro život - ten nás taky staví do situací, které jsme neměli možnost předem nastudovat :)

---

Ano a naozaj zmenila aj môj pohľad na život. Nie ten aký sa vtedy nosil, ale ten skutočný, pri ktorom sme dokonca mohli používať výnmku a oslovovať učiteľov pán, pani. Socialistická politika nebola súčasťou osnov. Spôsob takejto výučby som neskôr i ja používala u mojich študentov.

Answer 8

Kam mi reakce na Azalku blbě skočila. Já jsem fakt Vojta! Omlouvám se!

Comments

Vůbec nemáš za co, horší by bylo kdybys podobný dotaz psala tajně přímo do pošty. Takové lidi moc nemusím :) Ty jsi fajn, nic se nestalo :)

---

Azalko, děkuji. (blush)