Můj táta byl velice přísný a důsledný člověk. Několikrát mi předvedl, kolikrát věc, kterou jen tak pohodím, musím brát znovu do ruky, překládat ji a posunovat a pak hledat. Trval na tom, že každá věc má své místo. Natloukl to do mně. A já se snažila u dětí. Když jsem vešla do bytu a věšela klíče, hned jsem věděla, kdo je doma. A když jsem zakopla přes rozházené boty, tak jsem řvala jak tygr. Aby mladé měly klid, tak všecko dávaly na místo stejně tak, jako já, když jsem byla malá. (hi)