V první řadě změň své strašpytlíkovské myšlení.
Nemysli na to, co si myslí jiní, ale na to, co chceš dosáhnout. Vymlouvat se na něco, někoho (na nemoc, na jiných), je nejlepší cesta k sebezničení pro vlastní, ne neschopnost, ale pro neochotu pracovat na sobě .
Strachovat se, bát se, to je v pořádku, protože, kdo se nebojí, ani necítí. Bát se, ale strach neprojevovat.
Překonej se, překonej svůj strach, dohodni se s kamarádkami na malé míčové hře na hřišti (mimo školy), aby sis zopakovala chytání a házení a pak překvap ve škole na tělocviku.
Zapomeň na slovíčka Nelze, mám strach, budou se mi vysmívat ...
Pokud tohle dokážeš, dokážeš nejen spolužákům na tělocviku (to je vedlejší), ale hlavně sobě, že nejsi žádná padavka, žádné "Béčko" a když chceš a máš cíl, taky ho dosáhneš.
Řekni si spolu s Archimedem "Dejte mi pevný bod (ve vesmíru) a pohnu Zemí" a překonej samu sebe.