I z opravdových, lidských vlasů. Většinou asijských, protože jsou levnější. Jsou pracné na úpravu. Měla jsem podobnou jako Vilma Nyklová. Krátkou, tmavě blond, melírovanou z nějakého bakelitu, kterému se prý říká kanekan. Nesměla se česat. Vyprala se v šamponu, otřepala, pověsila. Po uschnutí se protřepala a byla jako nová. A také nesměla přijít nad velké horko, třeba se naklonit nad otevřenou troubu, znamenalo její naprosté zničení. Byla fajn, nesjížděla, nebylo mi zima na hlavu. Ještě ji mám schovanou, jako maskota. Třeba už ji nikdy nebudu potřebovat, protože na chemoterapii už nikdy nebudu muset. (blush)