Ahoj, nikdy jsem neměla dětství. Moje mamka byla alkoholička a můj táta věčně na cestách, tak jsem doma od malička válčila sama zároven se svoji sestrou a bráchem, starali jsme se o sebe navzájem. Mámu jsem ztratila, když mi bylo 12, odstěhovala se s novým přítelem a my jsme zůstali doma s otcem samotný. Od té doby doma dělám domácí práce já. Vařím, uklízím barák, žehlím, vysávám a vše co k tomu patří. Dojdu ze školy v 5 a jsem už jen doma a pracuju dokud nejdu spát. Další den na novo, takhle to jde už několik let, tím pádem nemám dětství, ani stadium ''dospívání'' za sebou pokud to můžu takhle nazvat. Je mi 17 a nechodím ani na diskotéky, jsem furt doma a starám se o sourozence a hlavně o otce, který na tom zdravotně není dobře. Nemyslím si, že u ještě dlouho bude a nevěřím tomu, že se dostaví v budoucnu na moji svatbu. Každý den se hádáme, křičíme na sebe (spíš on na mě) a to bezdůvodně, nadá mi a uráží mě nejhoršíma nadávkama a neváží si toho co pro něj a celou rodinu od doby kdy dojdu ze školy dělám. Někdy bych si přála moct se odstěhovat, ale neodpustila bych si, kdybych odešla a on by po tom umřel. Nevím co mám dělat a potřebovala bych poradit. Chybí mi moje maminka a chtěla bych být a bydlet sní, ta ale bohužel nemá peníze aby uživila sama sebe, natož i mě. A od otce chci pryč, tolikrát přemýším nad útěkem, ale nedokážu ho nechat samotného. Jsem na konci a nevím kam dál, prosím pomožte mi.
