Můj příběh mi přijde jako špatný film, byť trpím "pouze" neuralgickou bolestí, jinak jsem zdravá. Je mi 28 let, byla jsem vyhozená z vysoké školy 4 předměty před státnicemi a budu muset rok čekat na přijímačky a poté se snad začnu znovu škrábat od 1. ročníku. Díky jednomu členovi rodiny je má rodina zadlužena, což mělo za následek i mé vyhození. Dotyčný člověk, jenž vše zavinil, si žije jak král, má všecho a všechny v paži a zbytek rodiny je na dně. Mým snem bylo dokončit vysokou školu a odjet do zahraničí. Dost tvrdě jsem na sobě pracovala a o vše jsem touto situací přišla. ... Snažila jsem se doma pomoct, abychom se z toho vyhrabali nějak a nakonec já, která jsem nic nezpůsobila, jsem svůj boj o sen prohrála... Jsem z toho smutná a chtěla bych slyšet názor ostatních lidí, jak by se k této situaci postavili. ( Nápad jít do zahraničí na VŠ byl, ale finanční situace mi to neumožní).
