Na ty dnešní komerční poutě s atrakcemi a stánky se šunty nechodím.
U nás se ale koná každoročně i ta "klasická" pouť. V lese je pramen s dobrou vodou
a u ní malá Boží muka s malinkým přírodním amfiteátrem (prostě několik dřevěných lavic z kulatin).
Pan farář se dostaví na náves, majitelka místního obchůdku vezme nějaké občerstvení, babky se sejdou, některé vezmou s sebou i vnoučata nebo pravnoučata, sejde se někdy i pár mladších a společně vyrazíme lesní cestou na cca hodinovou procházku, kterému se říká pouť (procesí). U pramene krámská vybalí zásoby (sušenky ochucené mravenci a limonádu), farář odslouží krátkou mši, babky se pomodlí, nabereme si všichni vodu
do lahví s sebou na doma a je rozchod.
Někdo jde pěšky zpět, pro někoho dojedou příbuzní autem k nedaleké lesní asfaltce.
Je to docela psina i pro ty, co nechodí běžně do kostela.
Já k prameni chodím častěji nejen pro vodu. Je odtud krásný výhled a hafani tu procházku milujou.
