Já jsem velice pragmatický, nevěřící Tomáš. Na co si nesáhnu, tomu nevěřím. Ale byla jsem u kartářky, která mi říkala data. Např. řekla, že do tří dnů pojedu na malou cestu a tam na mě čekají nějaké dopisy a zprávy, které mi úplně znění život. Jeden se týká malého dítěte, jeden nějakého úřadu, nejspíše soudu, který dopadne velmi dobře, a jeden mé existence, zaměstnání. A v jednom dni i zpráva o změně prostředí, stěhování? To jsem byla i s dětmi u rodičů. Nechala jsem děti u nich a jela domů. Ve schránce bylo oznámení, že přijali malou do jeslí, druhý dopis oznámení o přeložení pracoviště, třetí bylo oznámení o uložení zásilky do vlastních rukou. Jela jsem na poštu pro oznámení stání u soudu o děti. Jela jsem pak podepsat přeložení a tam jsem se dozvěděla, že mě někdo sháněl, že má pro mě byt. Ještě odpoledne jsem měla dekret a klíče v ruce. (wait) Takže, není kartářka jako kartářka. K ní se chodí, když už člověk neví kudy kam. Když je hooodně zle. Jen tak, z plezíru by se kartářka neměla vyhledávat. Je dokonce i teorie, že si člověk žije svůj život, ale existují lidé, kteří vyřknou, osud uslyší a na cíl nasměruje. Takže bacha na to, co si přejete. (finger)
P.S. Zapomněla jsem, že o všechny tyto změny jsem marně usilovala víc jak rok. A pak stačíl jeden den!
